Centralizace dohledu nad informacemi! Nejnovější návrh EU na cenzuru médií

Evropská komise navrhla nové nařízení, jehož cílem je centralizovat mediální odvětví EU do jednotného trhu, na který by dohlížela Komise a vnitrostátní regulační orgány prostřednictvím nového Evropského sboru pro mediální služby.

Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků (European Media Freedom Act – EMFA), který Komise navrhla 16. září 2022, je prezentován jako snaha o podporu nezávislosti a plurality médií a zároveň o ochranu před dezinformacemi a zahraničními zásahy do mediálního sektoru prostřednictvím zavedení souboru norem v podobě práva EU.

Hlavní součástí nařízení EMFA je zřízení Evropské rady pro mediální služby, která se bude skládat ze zástupců vnitrostátních regulačních orgánů a jejímž členem bude také zástupce Evropské komise. Povinností rady bude mimo jiné monitorovat mediální odvětví v EU, vydávat stanoviska ke koncentracím trhu, poskytovat zvláštní poradenství a zajišťovat jednotné dodržování nařízení.

Ačkoli se návrh nařízení EMFA setkal s určitou chválou za své deklarované cíle – totiž ochranu svobody médií – je i nadále pod drobnohledem různých tiskových organizací a poslanců Evropského parlamentu kvůli mezerám v zákoně, které by umožnily sledování novinářů a zároveň připravily půdu pro bezprecedentní zásahy Evropské komise do vnitřního mediálního trhu.

Navzdory této kritice EMFA dále postupuje legislativním procesem EU. Dne 21. června 2023 si Evropská rada zajistila mandát pro jednání s Evropským parlamentem. O měsíc později, 20. července, přijal Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) stanovisko k navrhovanému právnímu předpisu, čímž se nařízení o krok přiblížilo k tomu, aby se stalo právním předpisem EU, neboť Komise hodlá jednání uzavřít před příštími volbami do EU.

Současný rámec

Abychom pochopili význam navrhovaného nařízení EMFA, je třeba se znovu podívat na stávající rámec, který nařízení rozšíří, totiž na směrnici o audiovizuálních mediálních službách (Audiovisual Media Services Directive – AVMSD). Současný poradní orgán Komise, Skupinu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (European Regulators Group for Audiovisual Services – ERGA), nahradí nový Evropský sbor pro mediální služby.

Současný rámec, tedy směrnice o audiovizuálních mediálních službách, se vztahuje pouze na audiovizuální mediální služby, které jsou definovány jako „služba poskytující pořady, za něž nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb, určené široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání a to prostřednictvím sítí elektronických komunikací, ať už přímo vysílaných nebo na vyžádání“.

Navrhované nařízení EMFA se však vztahuje na šířeji definovaného „poskytovatele mediálních služeb“, který je popsán jako „fyzická nebo právnická osoba, jejíž profesní činností je poskytování mediální služby a která má redakční odpovědnost za výběr obsahu mediální služby a určuje způsob její organizace“.

Znamená to tedy, že na rozdíl od skupiny ERGA bude Evropský sbor pro mediální služby dohlížet nejen na audiovizuální mediální služby, ale i na tiskový sektor. ERGA ve svém stanovisku k návrhu nařízení EMFA z listopadu 2022 naznačila, že pravomoc sboru regulovat tisk může být pro členské státy problematická.

„Vzhledem k citlivosti tiskových záležitostí, jakož i k národním specifikům (včetně ústavních), chce skupina ERGA výslovně a jednoznačně prohlásit, že není jejím posláním ani záměrem regulovat tiskový sektor.“

Výňatek ze stanoviska Skupiny evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA) k Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA).

Ilias Konteas, výkonný ředitel Evropské asociace časopiseckých médií (European Magazine Media Association – EMMA) a Evropské asociace vydavatelů novin (European Newspaper Publishers‘ Association – ENPA), jehož právní specializací je evropské mediální právo, sdělil organizaci Children’s Health Defense Europe, že kompetence rady dozírat na tiskový sektor by narušily základní složku svobody tisku, tedy zásadu, že svobodný tisk je před zákonem a soudy odpovědný výhradně za svůj obsah.

„Tisk by měl zůstat nezávislý na jakémkoli evropském regulačním dohledu,“ uvedl Konteas. „Vzhledem k tomu, že v naprosté většině členských států je tisk samoregulován, měli by delegáti ve správní radě na evropské úrovni úkoly, které jsou mimo jejich národní mandát.“

Regulace médií, a to doslova

Nejmarkantnější rozdíl mezi směrnicí o audiovizuálních mediálních službách (AVMSD) a návrhem nařízení EMFA je v samotném názvu. Současný právní předpis, směrnice AVMSD, je směrnicí, která musela projít včleněním a implementací na národní úrovni, zatímco EMFA je nařízením a nebude podléhat stejnému dohledu ze strany Evropského parlamentu.

V EU existuje několik druhů právních předpisů: směrnice, nařízení, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Pro účely pochopení návrhu nařízení EMFA se tento oddíl stručně zaměří na rozdíly mezi směrnicí a nařízením.

Nařízení je typem právního předpisu EU, který stanoví cíl a definuje způsob jeho dosažení. Jakmile je právní předpis přijat, je okamžitě účinný ve všech členských státech EU. Je právně závazný, nahrazuje vnitrostátní právní předpisy a členské státy mají omezenou možnost určit, jak stanoveného cíle dosáhnout.

Směrnice je typem právního předpisu EU, který stanoví cíl, ale neurčuje, jak ho dosáhnout. Členské státy mohou stanovit, jak stanoveného cíle dosáhnout prostřednictvím vytvoření vnitrostátních právních předpisů.

Výkonný ředitel Konteas říká, že mediální politika byla a je především v kompetenci členských států, a dodává: „To vyvolalo diskuzi o tom, zda Komise smí navrhnout regulaci médií.“

Historie

Iniciativu ohledně nového nařízení o svobodě sdělovacích prostředků poprvé zmínila předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová, během svého projevu o stavu Unie v září 2021, v němž uvedla: „Mediální domy – to není podnikatelská činnost jako každá jiná. Jejich nestrannost je životně důležitá. Evropa se proto neobejde bez právního předpisu, který tuto nestrannost zajistí. A přesně takový předpis o svobodě médií příští rok předložíme.“

O několik měsíců později, v prosinci 2021, Komise vyhlásila výzvu k předložení informací pro zajištění svobody médií v EU, která byla otevřena veřejnosti k připomínkám a konzultacím do března 2022.

V květnu téhož roku Komise vypracovala zprávu o posouzení dopadů a předložila ji Výboru pro kontrolu regulace (RSB), jehož povinností je poskytovat „záruku kvality“, podporovat Komisi a poskytovat hodnocení v raných fázích legislativního procesu.

Stojí za zmínku, že o Výboru pro kontrolu regulace se hovoří jako o poradním orgánu Komise. Na svých internetových stránkách se označuje za „nezávislý orgán“. V tomto výboru však zasedá devět členů, z nichž pět pochází ze samotné Komise, včetně čtyř vysoce postavených úředníků Komise a generálního ředitele Komise, jenž výboru předsedá. Zbývající čtyři členové se rekrutují z řad mimo Komisi.

Jednou z funkcí výboru je přezkoumávat zprávy o posouzení dopadů a vydávat k nim stanoviska. Zpráva o posouzení dopadů musí obsahovat socioekonomické a environmentální dopady iniciativy, kdo a co bude iniciativou ovlivněno a jakým způsobem, jakož i výsledky a strategii přijatou během konzultačního procesu.

Výbor může ke zprávě o posouzení dopadů vydat jedno ze tří stanovisek: „pozitivní“, „pozitivní s výhradami“ nebo „negativní“ Navrhovaná iniciativa může být přijata pouze v případě, že obdrží stanovisko „kladné“, nebo „kladné s výhradami“. Pokud je vydáno „negativní“ stanovisko, musí být návrh zprávy přezkoumán a znovu předložen výboru.

Dále je důležité vzít v úvahu, že výbor je technická skupina, jejíž hlavní funkcí je doplňování a ověřování zpráv o posouzení dopadů. V tomto případě lze předpokládat, že klíčovým cílem bylo zajistit, aby byly řešeny všechny oblasti v rámci vnitřního mediálního trhu, a tudíž podléhaly regulačnímu dohledu Komise. Následující oddíl je třeba chápat v tomto kontextu.

Od počátku nepopulární?

Pouhý měsíc poté, co Komise předložila zprávu o posouzení dopadů navrhovaného nařízení EMFA, vrátil ji Výbor pro kontrolu regulace v červnu 2022 nazpět s negativním stanoviskem.

V původním stanovisku výboru se uvádí, že zpráva o posouzení dopadů navrhovaného nařízení EMFA nevysvětluje selhání jednotného trhu a nedostatky v regulaci. Neobjasnila dostatečně důkazně problémy, které se EMFA snaží řešit, ani jak budou nová opatření tyto problémy řešit. Dále podle stanoviska návrh neobsahoval ani popis výskytu těchto problémů na různých mediálních trzích a v různých členských státech.

Stanovisko dále uvádí, že zpráva jasně neprokázala potřebu a účinnost některých opatření a postrádá transparentnost s ohledem na rozdílné názory zúčastněných stran v průběhu konzultačního procesu.

V návaznosti na toto negativní stanovisko předložila Komise dne 11. července 2022 revidovanou zprávu o posouzení dopadů. O několik týdnů později vydal výbor své druhé stanovisko, které již znělo „kladné s výhradami“.

Ve druhém stanovisku se uvádí, že revidovaná zpráva o posouzení dopadů nařízení EMFA stále obsahuje významné nedostatky, zejména postrádá použití důkazů k vymezení nebo popisu problému, který se snaží řešit. Třetí bod navíc vzbuzoval obavy, že „analýza dopadů na jednotný trh a distribuci mezi různými mediálními službami a mezi členskými státy není dostatečně propracovaná“.

Navzdory tomu mohla Komise pokračovat a 16. září 2022 zveřejnila svůj návrh na „vytvoření společného rámce pro mediální služby na vnitřním trhu“, který nazvala „Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků“ (EMFA).

V důvodové zprávě k návrhu právního předpisu EMFA se uvádí, že nařízení „usiluje o řešení řady problémů, které ovlivňují fungování vnitřního trhu mediálních služeb a činnost poskytovatelů mediálních služeb“.

Podle návrhu bude nařízení EMFA dodržovat a rozšiřovat stávající legislativní rámec a zároveň řešit nedostatky v právní úpravě. Nařízení je postaveno na čtyřech cílech:

1. „Podpora přeshraniční činnosti a investic do mediálních služeb prostřednictvím harmonizace některých prvků odlišných vnitrostátních rámců v oblasti plurality sdělovacích prostředků, s cílem zejména usnadnit přeshraniční poskytování služeb.“

2. „Posílení spolupráce v oblasti regulace a sbližování právních předpisů prostřednictvím nástrojů přeshraniční koordinace a stanovisek a pokynů na úrovni EU.“

3. „Usnadnění poskytování kvalitních mediálních služeb zmírněním rizika nepřiměřených veřejných a soukromých zásahů do redakční svobody.“

4. „Zajištění transparentního a spravedlivého rozdělování hospodářských zdrojů na vnitřním mediálním trhu posílením transparentnosti a spravedlnosti při měření sledovanosti a zadávání reklamy státem.“

Rozšířený text ke každému ze čtyř cílů si můžete přečíst v původním návrhu EMFA.

Na první pohled může jazyk použitý v textu návrhu vzbudit u průměrného občana EU, obyvatele, novináře, vydavatele či poslance Evropského parlamentu pozitivní dojem. Používání výrazů jako „kvalitní mediální služby“, „spravedlivé rozdělování hospodářských zdrojů“ a „redakční svoboda“ může vedle názvu právního předpisu „Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků“ naznačovat, že by tento návrh mohl posílit a ochránit novináře a mediální pracovníky různých dílčích odvětví. To však pouze v případě, že se blíže neseznámíme s celým textem.

Hlubší analýza textu navrhovaného nařízení za vycpávkami a módními výrazy vetkanými do úvodního textu, mediálních vystoupení a projevů oslavujících návrh nařízení EMFA odhaluje bezprecedentní snahu o vytvoření jednotného mediálního sektoru EU pod centrální kontrolou nově zřízeného Evropského sboru pro mediální služby, který má pravomoc cenzurovat a omezovat tisk.

Bližší pohled na nařízení EMFA

Výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) je výborem odpovědným za nařízení EMFA. Přidruženými výbory jsou Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO). Postup vede zvláštní zpravodajka Sabine Verheyenová, poslankyně Evropského parlamentu za Křesťanskodemokratickou unii Německa.

Vzhledem k tomu, že návrh nařízení je stále v legislativním procesu, existuje několik stanovisek a pozměněných verzí návrhu. V následujícím textu bude analyzován mandát Rady k jednání.

Evropský sbor pro mediální služby

(Poznámka autora: tučný text na obrázcích označuje změny oproti původnímu návrhu nařízení.)

Nařízení EMFA zřizuje Evropský sbor pro mediální služby (dále jen „sbor“), který nahradí stávající Skupinu evropských regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). Podle původního návrhu nařízení EMFA, který předložila Komise, nemá skupina ERGA dostatečné zdroje a schopnosti řešit přeshraniční otázky, řídit regulační záležitosti a její působnost je omezená.

Sbor je vykreslen jako nezávislý orgán. V článku 9 se prosazuje „plná nezávislost sboru“ a uvádí se, že sbor „…nevyžaduje ani nepřijímá pokyny od žádné vlády, instituce, osoby nebo orgánu. Tím nejsou dotčeny pravomoci Komise nebo vnitrostátních regulačních orgánů či subjektů v souladu s tímto nařízením“.

To znamená, že sbor jedná nezávisle, avšak tato nezávislost nesmí zasahovat do oblastí, v nichž se Komise a/nebo vnitrostátní regulační orgány podle právních předpisů podílejí na fungování, řízení a plnění úkolů sboru.

Při zkoumání struktury sboru, jeho sekretariátu a jeho úkolů, jak jsou popsány v článcích 10 až 12, je zřejmé, že Komise má na činnosti sboru a jeho celkovém složení významný podíl.

To vyvolává otázky ohledně legitimity nezávislosti sboru, která je deklarována v článku 9. Dokonce i ve vyjádření k záležitosti skupinou ERGA je tento rozpor zaznamenán v následujícím úryvku:

„Nezávislost sboru formulovaná v článku 9 je v praxi v rozporu s několika ustanoveními obsaženými v následujících článcích o vnitřním fungování sboru, sekretariátu a úkolech sboru.“

Stanovisko skupiny ERGA k návrhu nařízení EMFA

Struktura „sboru“

Sbor bude složen ze zástupců národních regulačních orgánů a každý člen bude mít jeden hlas. Předseda a místopředseda budou voleni členy sboru a mohou vykonávat funkci maximálně dvě jednoletá funkční období. Povinností předsedy bude informovat Komisi o činnosti sboru a konzultovat s ní přípravu jeho pracovního programu.

Komise navíc jmenuje do sboru svého zástupce, který se bude účastnit „jednání“ sboru ale nebude mít hlasovací právo.

„Během jedné akce před několika měsíci Komise uvedla, že ke sboru plánuje přidělit osm až deset lidí, což je poměrně významné i bez hlasovacích práv,“ uvedl Konteas.

Sbor navíc musí přijmout svůj jednací řád a pracovní program až po konzultaci s Komisí. Sbor sice může na svá zasedání zvát odborníky, ale stálí účastníci mohou být povoleni pouze se souhlasem Komise.

„Pokud by v některém členském státě vláda jmenovala osobu, která by se účastnila všech zasedání a činností národního regulátora sdělovacích prostředků, okamžitě by to vyvolalo obavy z rizika vládních zásahů.“

Navíc i personál sboru přiděluje Komise. Jak je uvedeno v článku 11, sekretariát bude zajišťovat Komise.

Sekretariát pomáhá sboru s administrativními a organizačními činnostmi a úzce spolupracuje se sborem a jejím předsedou „při sestavování jeho cílů“.

Stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE ) se však snaží úlohu Komise do jisté míry omezit.

Článek 11 stanoviska Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů odstraňuje ustanovení, podle něhož sekretariát zajišťuje Komise, a místo toho uvádí, že „sbor je podporován nezávislou kanceláří“. Oba výbory však zachovávají čl. 10 odst. 5, který umožňuje Komisi jmenovat zástupce do sboru.

O tom, zda budou tato stanoviska přijata, se rozhodne v pozdějších fázích legislativního procesu.

Úkoly sboru

Podobně jako skupina ERGA má sbor poradní a podpůrnou funkci vůči Komisi. Na rozdíl od ní má však sbor mnohem širší působnost a disponuje regulační pravomocí v tiskovém sektoru.

Podle čl. 12 odst. 1 sbor radí Komisi v mediálních záležitostech v rámci její působnosti a podporuje a zajišťuje důsledné uplatňování nařízení. V textu článku 12 se často odkazuje na Komisi.

„Na žádost Komise“ poskytuje sbor stanoviska k technickým a věcným otázkám. „Po konzultaci s Komisí“ sbor vypracovává stanoviska k žádostem o spolupráci mezi regulačními orgány a k žádostem o vynucovací opatření v případě neshody mezi vnitrostátními regulačními orgány ohledně vnitrostátních opatření. „Na žádost Komise“ vypracovává rada stanoviska ke koncentracím mediálního trhu.

Stojí za zmínku, že ačkoli skupina ERGA ve svém stanovisku vítá nové úkoly svěřené sboru, naléhá na omezení role Komise:

„Je proto nevhodné, aby nařízení EMFA stanovilo pouze nebo převážně úkoly sboru, které mají být vykonávány buď „po dohodě s“, nebo „na žádost Komise“. Ve stanovisku se požaduje, aby byly vypuštěny části obsahující formulaci „po dohodě s Komisí“.

Výňatek ze stanoviska skupiny ERGA k navrhovanému nařízení EMFA

Jak je dále uvedeno v čl. 12 písm. h), je povinností sboru pouze „pomáhat Komisi při vypracovávání pokynů týkajících se uplatňování nařízení“, včetně čl. 23 odst. 1, 2, 3 a 4, jakož i faktorů, které je třeba zvážit při posuzování koncentrace mediálního trhu.

Nové ustanovení, které přidala Evropská rada, umožňuje Komisi stanovit lhůty pro vyžádání si rady nebo stanoviska od sboru.

Sbor rovněž nabízí zprostředkování v případě sporů mezi vnitrostátními regulačními orgány a zajišťuje harmonizaci norem týkajících se designu zařízení nebo uživatelských rozhraní. Rada bude organizovat dialog mezi velmi velkými online platformami (VVOP) a poskytovateli mediálních služeb a podávat Komisi zprávy o těchto zjištěních s cílem zajistit nejlepší postupy pro systémy měření sledovanosti.

Jedním z klíčových cílů navrhovaného nařízení EMFA je podpora plurality médií. To vyvolává otázky, jak rada zajistí, aby měli příjemci zpráv přístup k široké škále názorů a perspektiv z různých zdrojů. Zkoumání čl. 12 písm. k) a článku 16 poskytuje další vhled do toho, jak bude sbor řídit mediální služby se sídlem mimo EU.

„Závažné a značné riziko“ pro veřejnou bezpečnost

V čl. 12 písm. k) je úkolem sboru „koordinovat vnitrostátní opatření týkající se šíření obsahu nebo přístupu k obsahu poskytovatelů mediálních služeb usazených mimo Unii, kteří se zaměřují na příjemce v Unii“.

Sbor proto může prostřednictvím „vnitrostátních opatření“ limitovat či omezit přístup k obsahu mediálních služeb mimo EU, které jsou určeny pro publikum v EU, pokud se má za to, že tato mediální služba „představuje závažné a značné riziko ohrožení veřejné bezpečnosti“.

Pokud sbor po konzultaci s Komisí usoudí, že mediální služba ze zemí mimo EU představuje „závážné a značné riziko“ pro veřejnost, pak příjemci zpravodajství v EU nesmí mít k tomuto obsahu přístup. Ačkoli k tomu již dochází v případě zákazu stanic, jako jsou RT a Sputnik, nařízení EMFA by poskytlo další právní základ pro omezení přístupu k obsahu mimo EU, který je považován za hrozbu pro veřejnou bezpečnost.

To se zdá být klíčovou součástí návrhu nařízení EMFA, jak je uvedeno v článku 16.

V tomto článku se uvádí, že mediální služby nebo poskytovatelé mediálních služeb se sídlem mimo EU, „kteří se zaměřují na příjemce v Unii, nebo přístupu k nim, bez ohledu na způsob jejich šíření nebo přístupu, mimo jiné s ohledem na kontrolu, kterou nad nimi mohou vykonávat třetí země… představují závážné a značné riziko ohrožení veřejné bezpečnosti.“ Z toho vyplývá, že pokud má poskytovatel mediálních služeb původ mimo EU, je standardně považován za subjekt podléhající kontrole třetích zemí, a tudíž představuje riziko narušení veřejné bezpečnosti.

V čl. 16 odst. 3 se uvádí, že sbor po konzultaci s Komisí stanoví kritéria, která mají vnitrostátní regulační orgány používat „při výkonu svých regulačních pravomocí vůči poskytovatelům mediálních služeb“.

Tím se jasně přiznává, že vnitrostátní regulační orgány, které sledují mediální odvětví na pokyn sboru a Komise, budou mít regulační pravomoci vůči poskytovatelům mediálních služeb.

Lze shrnout, že Komise se sice obává, že mediální služby pocházející ze zemí mimo EU mohou představovat riziko pro veřejnou bezpečnost, protože mohou být kontrolovány třetími zeměmi, ale současně se snaží kontrolovat domácí mediální sektor EU prostřednictvím sboru.

Velká ironie

Mnoho organizací vyjádřilo nad návrhem EMFA pochybnosti. Stovky vydavatelů tisku a sdružení vydavatelů tisku z různých evropských zemí podepsaly 27. června 2023 otevřený dopis spoluzákonodárcům EU.

Otevřený dopis, který požaduje, aby nařízení EMFA „dostálo svému názvu“, se zabývá řadou problematických bodů návrhu. Začíná rozsáhlou poznámkou, v níž se uvádí, že některá ustanovení nařízení EMFA jsou ve skutečnosti pro ochranu svobody tisku kontraproduktivní.

Jedna z mnoha vznesených otázek se týká cenzury, která se stala větším problémem po přijetí nařízení o jednotném trhu digitálních služeb (Digital Services Act – DSA), jenž dalo společnostem provozujícím sociální média a online platformám právo odstraňovat a omezovat obsah, který není v souladu s jejich podmínkami.

„Nařízení EMFA nejde dostatečně daleko v zajištění svobody projevu a online plurality ani v zabránění cenzuře ze strany velmi velkých online platforem (VVOP), která se stává rozšířeným problémem. Ochrana svobody projevu musí být výrazně posílena, aby bylo zaručeno neomezené šíření zákonného obsahu evropského tisku a aby pluralitní informace zůstaly volně dostupné online bez nepatřičných zásahů ze strany VVOP…“

Výňatek z otevřeného dopisu „Nařízení EMFA musí dostát svému názvu“

Více pravomocí online platformám

Článek 17 stanovuje fungování a správu obsahu poskytovatelů mediálních služeb ve vztahu k poskytovatelům VVOP. Podle původního návrhu je poskytovatel VVOP definován jako „poskytovatel online platformy, která byla označena za velmi velkou online platformu podle čl. 25 odst. 4“ nařízení o jednotném trhu digitálních služeb.

V dubnu 2023 Komise označila za VVOP několik subjektů, mimo jiné Amazon Store, Facebook, Twitter, YouTube, TikTok a další.

Předtím, než poskytovatel mediálních služeb zveřejní obsah na VVOP, musí nejprve uzavřít smluvní dohodu s jejich poskytovatelem, v níž potvrdí, že je poskytovatelem mediálních služeb, že je redakčně nezávislý na členských státech a třetích zemích a že podléhá regulačním požadavkům a dodržuje politiku společné regulace nebo samoregulace.

Na rozdíl od původní předlohy návrhu obsahuje mandát sboru k jednání dodatečné ustanovení, které by vyžadovalo, aby poskytovatel mediálních služeb uvedl kontaktní údaje příslušného vnitrostátního regulačního orgánu, takže v případech, kdy existuje podezření, že nedodržel písmeno c), by se poskytovatel VVOP mohl obrátit na vnitrostátní regulační orgán s žádostí o potvrzení.

Podle čl. 17 odst. 6 „Komise vydá pokyny k usnadnění účinného provádění funkcí uvedených v odstavci 1“, aby zajistila důsledné uplatňování tohoto článku.

Poskytovatel mediálních služeb tedy musí deklarovat svou nezávislost na členských státech a třetích zemích a zároveň se podřídit kontrole a regulaci ze strany vnitrostátních regulačních orgánů a Komise prostřednictvím sboru.

„Jakékoli nálepkování a/nebo umožnění zpochybňování vlastních prohlášení mediálních společností ze strany ‚VVOP, organizací občanské společnosti, organizacím pro ověřování faktů a dalším příslušným profesním organizacím‛ zpochybňovat vlastní prohlášení mediálních společností je problematické, protože umožňuje třetím stranám omezovat jejich práva,“ uvedl Konteas.

Pozastavení či omezení poskytování služeb

Pokud by existovaly nějaké pochybnosti o tom, že poskytovatelé VVOP budou cenzurovat nebo omezovat obsah, čl. 17 odst. 2 to říká jasně.

Z důvodu nedodržení nařízení omezí poskytovatelé VVOP viditelnost obsahu zveřejněného poskytovatelem mediálních služeb, který bude považován za neslučitelný s jejich podmínkami.

Pokud k tomu dojde, poskytovatel VVOP musí poskytovatele mediálních služeb před pozastavením nebo ukončením platnosti upozornit a dát mu možnost reagovat. Pokud se poskytovatel mediálních služeb domnívá, že byl opakovaně neoprávněně omezen, musí obě strany na jeho žádost včas zahájit diskuzi o této záležitosti.

I když není jasné, co konkrétně by odůvodňovalo pozastavení, omezení nebo odstranění obsahu, lze předpokládat, že poskytovatelé mediálních služeb, kteří jsou považováni za subjekty produkující „škodlivý“ obsah a „dezinformace“, mohou být předmětem opakovaných opatření.

V článku 18 se uvádí, že sbor se pravidelně setkává s poskytovateli VVOP, zástupci poskytovatelů mediálních služeb a členy občanské společnosti, aby zajistil osvědčené postupy pro provádění článku 17 „a sledoval dodržování samoregulačních iniciativ zaměřených na ochranu společnosti před škodlivým obsahem, včetně dezinformací a zahraničními informačními manipulacemi a zásahy“.

A co svoboda médií?

Ačkoli se zdá, že velká část nařízení EMFA zavádí další omezení pro poskytovatele mediálního obsahu a mediální služby jak z EU, tak s původem mimo EU, mnozí se mohou ptát, kde že je v Evropském aktu o svobodě médií ona „svoboda“.

Článek 4 popisuje práva poskytovatelů mediálních služeb a je jediným článkem věnovaným tomuto tématu. Uvádí se v něm, že poskytovatelé mediálních služeb mají právo vykonávat svou hospodářskou činnost v rámci EU, pokud dodržují právo Unie. Členské státy musí respektovat skutečnou redakční svobodu poskytovatelů mediálních služeb a spolu se svými vnitrostátními regulačními orgány se nesmí snažit zasahovat do redakční politiky nebo do rozhodnutí poskytovatelů. Dále je nesmí ovlivňovat a musí respektovat ochranu novinářských zdrojů.

Kromě toho se čl. 4 odst. 2a zabývá právy poskytovatelů mediálních služeb v souvislosti s tím, co členské státy a vnitrostátní regulační orgány nesmějí dělat. Velkou část kontroverzí kolem nařízení EMFA tvoří mezera v zákoně, která členským státům umožňuje špehovat novináře, poskytovatele mediálních služeb a jejich sdružení, pokud jsou považováni za hrozbu pro národní bezpečnost.

Co je pravděpodobně jedním z nejvíce přehlížených aspektů nařízení EMFA, je skutečnost, že poskytovatelům mediálních služeb není poskytnuta ochrana před možným zneužitím moci ze strany Komise a vnitrostátních regulačních orgánů, které získávají bezprecedentní kontrolu nad médii jako nikdy předtím.

„Jakmile bylo uznáno riziko politického tlaku na redakční rozhodnutí, bylo by naivní vyloučit, že by k němu nemohlo dojít na evropské úrovni,“ řekl Konteas. Jménem asociací EMMA a ENPA uvedl, že jsou velmi znepokojeni tím, že neexistuje žádná pojistka proti riziku zásahů ze strany Komise.

„Ve skutečnosti jsme navrhli rozšířit ochranu podle čl. 4 odst. 2, a zejména odst. 2 písm. a), na potenciální hrozby přicházející ze strany Evropské unie, jejích agentur a orgánů, které by měly mít stejnou povinnost respektovat svobodu a nezávislost médií jako vlády a orgány členských států.“

V souvislosti s právy udělenými poskytovatelům mediálních služeb se nařízení EMFA zaměřuje na ochranu před možným zneužitím ze strany členských států, nikoli však ze strany Komise, přičemž snižuje úlohu členských států a přiznává Komisi významné pravomoci.

Vyhlídky

Pokud by bylo nařízení EMFA začleněno do práva EU, lze si snadno představit nesčetné množství změn, ke kterým by došlo napříč mediálním sektorem EU. Kdysi samoregulované odvětví by se tak dostalo pod kontrolu, byť nepřímou, Evropské komise, nevoleného orgánu, který se do značné míry nikomu nezodpovídá.

„Evropa je rozmanitý region. Evropa si vždy zakládala na rozmanitosti své kultury, na své geografické rozmanitosti, na své jazykové rozmanitosti a mediální trhy v celé Unii byly na těchto prvcích postaveny. Nedomníváme se tedy, že existuje jeden společný trh, který by ospravedlňoval regulační zásah Evropské komise… Dohled ze strany centrálního orgánu – evropského sboru – je pro náš sektor bezprecedentní. Problematické je podle nás také přímé zapojení Evropské komise. Je to, jako byste měli evropskou vládu, která dohlíží na média. Myslím si, že se to příliš nehodí.“

Výňatek z vystoupení Iliase Kontease během debaty na France24, listopad 2022

Komise se prostřednictvím sboru a národních regulačních orgánů snaží dohlížet na média, nicméně je úkolem médií, aby je kontrolovala. Ačkoli by se nařízení EMFA vztahovalo na všechny osoby nebo subjekty, které splňují kritéria široce definovaného „poskytovatele mediálních služeb“, je důležité zvážit, jak bude ovlivněna oblast žurnalistiky, která má být kontrolou mocných.

Novinář nemá povinnost vůči žádné vládě, státnímu orgánu nebo korporaci. Novinář má povinnost vůči veřejnosti. Právě tento princip, který byl tak dlouho ctěn, by mohl být značně ohrožen, pokud nařízení EMFA vstoupí v platnost, zejména ve své současné podobě.

Nařízení EMFA však neobsahuje pouze ustanovení, která omezují a kontrolují novináře a „poskytovatele mediálních služeb“, ale snaží se kontrolovat i vás – čtenáře, příjemce zpráv.

V uplynulých třech letech byl jazyk veřejného zdraví používán k ničení našeho zdraví pod záminkou jeho ochrany. Nyní je zase jazyk svobody médií používán k ovládnutí a ničení médií pod záminkou jejich ochrany.

Nařízení EMFA bude regulovat váš přístup k informacím pod záminkou ochrany před „škodlivými dezinformacemi“ a „zahraniční manipulací“. Měla by Evropská komise a Evropský sbor pro mediální služby určovat, co je pravda a co lež, co byste měli číst a co byste neměli sledovat? To by mělo být ponecháno na vás, čtenářích, abyste o tom rozhodli sami.

Očekává se, že Výbor pro kulturu a vzdělávání (CULT) vydá své stanovisko k návrhu v září tohoto roku a poté zahájí trialogové jednání s Radou. Komise, Parlament a Rada usilují o to, aby jednání o nařízení EMFA byla uzavřena před volbami do Evropského parlamentu na jaře 2024.

(Poznámka autora: Poslankyně Evropského parlamentu Gwendoline Delbos-Corfieldová a Sabine Verheyenová byly osloveny s žádostí o komentář, ale neodpověděly.)

Suggest a correction