Ti, kdo zničili Sářiny sny

Sára se znovu probudila s bolestí, sama na podložce, po předchozí noci stále načichlá. Neměla žádné sny, nic, co by si pamatovala, už celé měsíce. Jen se probouzela s bolestí uvnitř, s vědomím opuštěnosti v přeplněném domě a prázdnoty, která byla její budoucností.
Když školu zavřeli „kvůli Covidu“, Sářin otec řekl, že to bude jen týden a ona může pomáhat se sklizní. Ovoce se stejně musí sklidit. Když se sklizeň blížila, trhy se zavřely a ve skladu vzadu za domem to shnilo. Zprostředkovatel přeposlal náklady na léky jejího mladšího bratra, když šel před třemi měsíci do nemocnice, a oni je měli zaplatit z úrody. Sářin otec jí vysvětlil, že vyšší škola už nepřipadá v úvahu, a tak Sára udělala, co musela. Ten muž byl starý a ona nenáviděla jeho pach i pohled na něj, ale on tomu zprostředkovateli zaplatil a Sára teď dlužila jemu.

Asi před dvaceti lety začalo do mezinárodního veřejného zdravotnictví proudit více finančních prostředků. Přicházely hlavně z několika soukromých zdrojů, od lidí, kteří vyrostli v bohatých zemích a zbohatli na počítačovém softwaru. Jejich investice přinesly další finanční prostředky od korporací a vlád prostřednictvím „partnerství veřejného a soukromého sektoru“, které k prioritám soukromého sponzora přidaly veřejné daně. Nové nadace a nevládní organizace platily lidem v chudých zemích za práci v oblastech veřejného zdraví, ve kterých měli zájem bohatí lidé. Světová zdravotnická organizace (WHO), dříve financovaná z prostředků zemí jakožto technická agentura, získala z těchto zdrojů nové „specifické“ financování, které kooptovalo rozsáhlou síť a vliv WHO k prosazování priorit investorů.

Toto nové financování bylo v každém případě úspěšné pro mezinárodní veřejné zdraví (neboli „globální zdraví“). Dostali jsme se k vyšším platům a hodně cestování, vedli jsme bohatší a zajímavější životy. Zlepšené zdroje pro programy zaměřené na nemoci, jako je malárie a tuberkulóza, snížily počet nemocí a úmrtí, kterým se dalo předejít. Za tím vším stálo několik velmi bohatých lidí, kteří rozhodovali o zdravotních prioritách miliard lidí. Neumožňovali jim to ti, jejichž zdraví bylo v sázce, ale ti, jejichž kariéra byla v sázce. Podpora centralizace veřejného zdravotnictví se stala standardem a současně se argumentovalo ve prospěch jeho decentralizace. Jistota zaměstnání může překrýt mnoho neduhů.

Soukromí sponzoři a farmaceutické společnosti, do nichž investují, dávají peníze z nějakého důvodu. Korporace mají vůči svým akcionářům povinnost maximalizovat zisk. Investoři se snaží zvýšit své vlastní bohatství. Tam, kde se výsledky v oblasti zdraví zdají být lépe měřitelné, například X vakcín zachránilo Y dětských životů, také pozornost médií a veřejnosti pomáhá budovat pozitivní image. Lepší hygienické podmínky a podpora komunitních zdravotníků mohou být lepším způsobem, jak zabránit umírání dětí, ale (nové) kliniky a toalety zas tolik veřejnost nevzrušují.

Globální zdravotnictví se rozdělilo na dva přístupy. Jedna strana nadále prosazovala ortodoxii veřejného zdraví a upřednostňovala nemoci s vysokou zátěží, místní kontrolu a význam místních ekonomik pro zdraví. Například doporučení WHO pro pandemii chřipky z roku 2019 zdůrazňují, že by se nikdy nemělo uvažovat o uzávěrách hranic, uzavření zdravých lidí a uzavření podniků, protože by přinesly minimální užitek, ale ještě více by ochudily chudé lidi a způsobily čisté škody. Ta druhá škola, mnohem lépe financovaná, budovala narativ, že nedefinované mimořádné zdravotní situace představují existenční hrozbu. Tvrdili, že tyto situace je nejlépe řešit centralizací kontroly, omezením populace a zavedením zvenčí nařízených reakcí, jako je hromadné očkování.

Covid-19 dal příležitost tomuto novému veřejnému zdravotnictví, aby se osvědčilo. Reakce ukázala, že kontrola populace v kombinaci s hromadným očkováním může úspěšně koncentrovat bohatství a zároveň zajistit větší celkovou chudobu a přenos nemocí s vyšší zátěží. Lidská práva mohla jít stranou, význam vzdělání a fungující místní ekonomiky mohly být ignorovány. Ukázalo se také, že pokud na tom závisí platy a kariéra, většina pracovníků veřejného zdravotnictví se podřídí, jakkoli mohou být obdržené příkazy v rozporu s jejich předchozím chápáním nebo etikou. Podobně se to ukázalo i v minulých generacích. Na těchto základech se nyní buduje celý nový pandemický průmysl.

Jak WHO a významné nadace poznamenaly, vzdělání bylo pro dívky a ženy v zemích s nízkými příjmy cestou, jak uniknout z kruhu chudoby a dětských sňatků. Miliony mladých žen v takových situacích nemají přístup k lékařské péči bez souhlasu manžela, a tudíž ani k antikoncepci nebo základní gynekologické péči pro poškození, jež nastalo mladým znásilněným a zneužitým dívkám. V podstatě se stávají otrokyněmi svého manžela, který je obvykle mnohem starší. To není nic nového; agentury OSN to označují za „otřesné porušování lidských práv a okrádání dívek o vzdělání, zdraví a dlouhodobé vyhlídky“. Ti, kdo řídili reakci na Covid, včetně WHO a dalších agentur OSN, učinili vědomé rozhodnutí, že do této situace uvrhnou další miliony žen. To je důležité pochopit.

Jednou se Sára doslechla, že lidé v bohatých zemích mají setkání, aby pomohli lidem, jako je ona. Ve škole se učila o snaze vlády zastavit mrzačení ženských pohlavních orgánů neboli „FGM“, jak se nyní říká rituálu, který podstoupila její matka. Někteří lidé jí dali do třídy notebooky, protože vzdělání je klíčem k posílení rodiny, komunity a země. To by jim umožnilo mít méně dětí, více peněz a lepší zdraví. Sáře to dávalo smysl a svět vypadal jasněji.

Sára se teď s ostatními studenty moc nevídá. Slyšela, že škola byla znovu otevřena, ale většina jejích bývalých spolužaček byla těhotná nebo měla děti a stejně jako ona věděly, že tento zaslíbený svět není pro ně. Sára ví, že ony nejsou hloupé – ony vědí, že ten virus byl problémem hlavně pro staré lidi a že ti samí bohatí lidé, kteří kdysi platili školní počítače, tak vydělali spoustu peněz na vakcínách, na nichž trvali, aby se proti viru starých lidí nechali naočkovat všichni. Vždycky věděly, že běloši, kteří přišli na kliniku, jsou ve svých zemích velmi bohatí, i když se na vesnici snažili vypadat chudě. Nikdy si však neuvědomily, že je to všechno lež. Jejich sny nebyly iracionální. Dokonce i zprostředkovatel, jenž půjčil peníze jejímu otci, měl morálku a chodil v pátek do mešity.

Zatímco konference v Ženevě tleskala dalšímu řečníkovi, do Sáry se zařízla další křeč bolesti, v jiné a prostší místnosti. Tato křeč se zdála být hlubší. Už na tyhle věci nedokázala myslet. Brzy se vrátí on a ona nevěděla, jak mu připraví jídlo. Sára toho věděla hodně o spoustě lidí, ale to jí nepomohlo.

UNICEF odhaduje, že v důsledku reakce na nový covid existuje až 10 milionů dalších „Sár“.

Suggest a correction