Proč by politici měli odmítnout návrhy organizace WHO, jež se týkají pandemie

[Thi Thuy Van Dinh (LLM, PhD) přispěl k tomuto článku. Pracoval v oblasti mezinárodního práva v Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu a v Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva. Následně řídil partnerství s multilaterálními organizacemi pro Intellectual Ventures Global Good Fund a vedl iniciativy v oblasti vývoje environmentálních zdravotnických technologií pro prostředí s nízkými zdroji]

Zdravé demokracie a společnosti jsou založeny na racionalismu a poctivosti. Nemusí to vždy dávat najevo, ale tyto hodnoty musí být základem důležitých rozhodnutí. Bez nich nejsou demokracie ani spravedlnost udržitelné. Ony jsou však nahrazovány strukturou, v níž hrstka lidí diktuje většině a převládají excesy feudalismu, otrokářství nebo fašismu. Proto tolik lidí tak dlouho a tvrdě bojovalo na obranu těchto ideálů. Národy demokratických zemí pak volí své zástupce, aby zaujali výsadní postavení strážců jejich svobody.

Světová zdravotnická organizace (WHO) prosazuje pandemickou smlouvu („CA+“) a změny stávajících Mezinárodních zdravotnických předpisů (IHR), aby zvýšila své pravomoci při mimořádných zdravotních událostech. Tyto návrhy rovněž rozšiřují rozsah mimořádných událostí tak, aby zahrnovaly spíše potenciální než skutečné škody. Návrh smlouvy navrhuje definici „jednoho zdraví“, která by zahrnovala jakoukoli událost v biosféře, jež může ovlivnit blaho lidí. Tato rozhodovací pravomoc bude svěřena do rukou jediné osoby, generálního ředitele WHO. WHO bude po zemích, které tyto dohody podepíší, požadovat, aby potlačovaly a cenzurovaly hlasy těch, kteří diktát generálního ředitele zpochybňují.

Oba návrhy, podrobně popsané na jiném místě, usilují o rozšíření mezinárodní byrokracie pro mimořádné zdravotní situace s dodatečným ročním rozpočtem, který Světová banka odhaduje na trojnásobek současného rozpočtu WHO. Tento program má silnou podporu hlavních individuálních a korporátních sponzorů WHO, tedy subjektů, které budou mít z navrhovaných opatření zaměřených na komodity přímý prospěch. Program bude však financován především daňovými poplatníky.

Jedná se o nový model pro WHO a pro veřejné zdraví. WHO byla původně koncipována tak, aby zemím sloužila, nikoliv je poučovala. Návrhy se snaží omezit rozhodovací pravomoci jednotlivců a států, resp. jejich suverenitu, a nahradit ji poslušností vůči doporučením WHO. Když generální ředitel WHO nedávno naznačil, že výše uvedené není pravda, neměl na mysli návrhy WHO, ale jinou kampaň zaměřenou na informování veřejnosti. Řečeno jazykem WHO, šířil dezinformace.

Svrchovanost jednotlivce a lidská práva byly kdysi základem veřejného zdraví. Tyto koncepty se obvykle uplatňují prostřednictvím volených zástupců a zachováním nezadatelných práv jednotlivce při rozhodování o jeho vlastním těle. Na tomto chápání jsou založeny antifašistické dohody, například Norimberský kodex. To jsou pádné důvody, proč se postavit proti návrhům WHO. Existují však i další přesvědčivé důvody, proč jsou tyto návrhy směšné a nebezpečné.

Rozvoj drogového kartelu

Velká část finančních prostředků WHO pochází od soukromých a firemních sponzorů, kteří určují, jak budou jejich peníze použity. Korporace mají odpovědnost vůči svým akcionářům, aby tento vztah využily ke zvýšení svých zisků, zatímco jednotlivci investují přímo do společností, které budou mít z návrhů WHO na řešení mimořádných zdravotních situací prospěch. To jsme viděli během Covid-19.

Nezájem mainstreamových médií, která od stejných společností získávají hlavní soukromé příjmy z reklamy, by neměl být považován za důvod k ignorování. Sponzoři WHO hodlají profitovat z toho, že WHO vyrve zastupitelským vládám kontrolu nad potenciálně výnosnými aspekty zdravotnictví, aby jejich produkty mohly být ve větší míře a častěji povinně používány.

Narušování demokracie

Je správné a spravedlivé, aby ve Světovém zdravotnickém shromáždění byly zastoupeny všechny země. Velká část světové populace však žije pod autoritářskými vládami a vojenskými diktaturami. Současný generální ředitel WHO byl ministrem jedné diktátorské vlády. To je v pořádku pro organizaci, která svolává zasedání a pojmenovává nemoci. Je však zjevně nevhodné, aby demokratická země přenechávala pravomoci nad svými vlastními občany takovému subjektu a mezinárodním úředníkům, kteří nejsou odpovědní a podléhají střetu zájmů, vlivu a zaujatosti.

Reakce v oblasti veřejného zdraví by měly zcela záviset na hodnotách a prioritách obyvatelstva, nikoli na zahraničních diktátorech nebo jejich jmenovaných kandidátech. Bylo by absurdní přenechat kontrolu těm, kteří zastávají zcela opačné hodnoty.

Hrubá nekompetentnost

Než člověk svěří své zdraví jiným, je nezbytné vědět, že jsou kompetentní. Přestože WHO měla předchozí pokyny pro pandemie založené na důkazech, v případě Covidu-19 katastrofálně propadla. Podpořila politiku, která situaci ještě zhoršila. Podpořila politiky, které situaci ještě zhoršily. Podpořila politické rozhodnutí, které zhoršily nemoci, jako je malárie, tuberkulóza a podvýživa, a zvýšily zadlužení a chudobu, aby uzamkly horší zdravotní stav pro další generace. Tyto politiky zvýšily počet dětských pracovníků a usnadnily znásilňování milionů dívek nucených ke sňatku, přičemž stovkám milionů dětí bylo odepřeno formální vzdělání. O nemocné staré lidi nebylo možné se postarat, zatímco zdraví lidé byli „uzamčeni“ ve svých domovech. Podpořily největší koncentraci rostoucího bohatství a z ní plynoucí masové zbídačování v dějinách.

WHO se již dva roky pouští do projektu masivního očkování 70 % africké populace, a to navzdory tomu, že polovině obyvatel je méně než 20 let, takže riziko je minimální, a že vlastní studie WHO ukazuje, že naprostá většina z nich již Covid-19 prodělala. Tento program je v přepočtu na jeden rok nejdražší, jaký kdy WHO prosazovala. Nyní hledá zástupce či náhradu, což by jim umožnilo tento typ reakce opakovat, a to často.

Nerespektování lidských práv

Země, které přijmou navrhované změny MZP (IHR), přijmou doporučení WHO jako závazná. Seznam uvažovaný v MZP zahrnuje uzavření hranic a odepření individuálního cestování, izolaci „podezřelých“ osob, povinné lékařské prohlídky a očkování, kontroly při odjezdu a požadavek screeningových testů. Tato opatření budou uvalena na vlastní občany země, a to když osoba v této organizaci sponzorované velkými nadnárodními korporacemi a bohatými investory nezávisle rozhodne, že jakási nedefinovaná zdravotní „hrozba“ představuje riziko pro ostatní země.

Pro uvalení tohoto drakonického potlačování základních lidských práv neexistují žádná jasná kritéria „rizika“ ani nutnost prokázat újmu. Generální ředitel WHO nebude muset ani konzultovat a získávat širší souhlas. Existují i další iniciativy, které mají zajistit, že požadované vakcíny nebudou muset projít běžným testováním bezpečnosti. Neexistuje žádné zpytování svědomí ohledně devastace, kterou lidem a ekonomikám způsobila podobná politika prováděná během Covidu-19. WHO a její partneři se raději ohánějí větší naléhavostí a svůj spěch ospravedlňují irelevantními epidemiemi, jako jsou například neštovice opic. Toto je zdraví řízené komunitou a lidská práva po druhé světové válce, to vše převrácené naruby.

Samo-zachovávající se černá díra na financování

Navrhovaný systém WHO zavede globální zdravotnickou byrokracii, která se bude velmi lišit od té, kterou WHO tradičně udržovala. Každé dva roky bude organizace hodnotit stupeň připravenosti jednotlivých zemí reagovat na vzácné události a požadovat nápravu. Intenzivní dohled umožní nalézt nové varianty viru, které se v přírodě neustále vyvíjejí. Místo aby tyto varianty nechala bez povšimnutí vymizet, bude je tato byrokracie sekvenovat, pojmenuje je, rozhodne, že představují hrozbu, a zavede opatření ničící společnost a ekonomiku, která oni od roku 2020 zdokonalili.

Ačkoli WHO zaznamenala za posledních 100 let pouze jednu mírnou „pandemii“ za jednu generaci, tento systém činí vyhlašování častých mimořádných situací nevyhnutelným. Tento „úspěch“ bude zásadním zdůvodněním pro zachování financování. Reakce bude zahrnovat lockdowny a uzavření hranic, poté hromadné testování a očkování, „aby se těmto výlukám uniklo a zachránilo se hospodářství“. Média budou prodávat aktuální zprávy, počítat infekce a dostupná nemocniční lůžka, aniž by uvedla jakýkoli kontext; zdravotnická oddělení budou vychvalovat nezbytné pracovníky jako hrdiny na mezinárodní, regionální i národní úrovni. Tento model zavedl Covid-19.

V zemi s fungující ústavní demokracií by takový zvrácený systém založený na pobídkách nebyl povolen. WHO však nepůsobí pod žádnou národní jurisdikcí a není přímo odpovědná žádnému obyvatelstvu. Nemusí nést negativní dopady svého diktátu. Ona upřednostňuje potřeby svých sponzorů a snaží se je vnutit ostatním, kteří jsou daleko od ní. Ona nemá jinou možnost než přijmout toto financování a svým zaměstnancům platit výplaty.

Buďte realističtí, pokud jde o zdraví

WHO už není tou organizací, kterou byla před 40 lety. Na základě tzv. břímě od nemocí (co lidi mrzačí a zabíjí) jsou velkými zabijáky lidstva kromě stáří nepřenosné nemoci (tj. většina rakovin, srdeční choroby, mrtvice, cukrovka a další metabolická onemocnění), infekční nemoci, jako je tuberkulóza, HIV/AIDS, malárie a mnoho neduhů vyplývajících z podvýživy dětí. V porovnání s tím měly pandemie v minulém století pro lidstvo minimální náklady. Bez ohledu na tyto skutečnosti WHO nadále považuje Covid-19 (průměrný věk úmrtí >75 let) a dokonce i opičí neštovice (<100 úmrtí na celém světě) za mezinárodní mimořádné události.

Způsob financování organizace WHO, její dosavadní výsledky a zvrácená povaha její navrhované reakce na pandemii by měly stačit k tomu, aby se tato navrhovaná opatření stala v demokratických státech anathémou. Pokud budou realizována, měla by být WHO vyloučena z přijímání veřejných finančních prostředků nebo z toho, aby poskytovala zdravotnické poradenství. Mezinárodní společenství může mít prospěch z koordinace v otázkách zdraví, ale bylo by nerozumné svěřit tuto funkci organizaci, která zjevně slouží jiným zájmům.

Původně publikováno na webu Brownstone Institute

Suggest a correction