WHO, suverenita a realita

Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) nás ujišťuje, že „pandemická dohoda“ (nebo „smlouva“) WHO neomezí suverenitu členských států WHO. WHO věří, že tato slova poslouží k odvrácení pozornosti od reality. Ti, kdo řídí agendu opakujících se zdravotních mimořádných událostí, plánují dát WHO více pravomocí na úkor pravomocí států. K tomu má dojít vždy, když WHO vyhlásí „mimořádnou situaci v oblasti veřejného zdraví mezinárodního významu“ (PHEIC) nebo usoudí, že nám taková situace hrozí.

Navrhovaná smlouva WHO spolu s jejími „synergickými“ změnami Mezinárodních zdravotnických předpisů (IHR) mají za cíl zrušit staletí demokratických reforem, na kterých je založena suverenita jednotlivců, a tím i jejich států. Nepohodlí čelit této pravdě a složitostem, které vyvolává, poskytuje zástěrku potřebnou k prosazení těchto změn. Takto demokracie a svoboda chřadnou a umírají.

Proč je těžké přiznat si realitu.

Naše společnost na Západě je postavena na důvěře a pocitu nadřazenosti – my jsme vybudovali instituce, které řídí svět, a ony i my jsme dobří. Považujeme se za humanisty, zastánce veřejného zdraví, sjednotitele a antifašistické milovníky svobody. Považujeme náš systém za lepší než alternativy – jsme „pokrokoví“.

Pro pohodlné levicově smýšlející profesionály se středními příjmy to znamená udělat docela velký krok, aby uvěřili, že instituce a filantropické organizace, které jsme celý život obdivovali, nás nyní možná chtějí ovládnout. Naše společnost si zakládá na „důvěryhodných zdrojích“, mezi něž patří i WHO. Mezi další patří naše hlavní mediální organizace. Kdyby nám naše důvěryhodné zdroje řekly, že jsme byli klamáni a okrádáni, přijali bychom to. Ale ony nám říkají, že tato tvrzení jsou nepravdivá a že je vše v pořádku a ujišťuje nás o tom sám generální ředitel WHO. Každý, kdo si myslí, že bohatí korporátní a soukromí sponzoři WHO a dalších zdravotnických institucí mají vlastní zájmy, že by mohli uvádět ostatní v omyl a vykořisťovat je ve svůj vlastní prospěch, je konspirační teoretik.

Všichni jsme schopni věřit, že bohatí a mocní minulých věků vykořisťovali masy, ale v současnosti se tomu nějak nechce věřit. Pokud jde o důkaz jejich dobročinnosti, spoléháme se na slova jejich vlastních propagačních oddělení a jimi podporovaných médií. Špatné hospodaření ve velkém měřítku je tak vždycky výplodem historie, my jsme nyní chytřejší a osvícenější.

V posledních desetiletích jsme sledovali, jak jednotlivci hromadí bohatství odpovídající středně velkým státům. Setkávají se s našimi zvolenými představiteli za zavřenými dveřmi v Davosu. My pak tleskáme štědrosti, kterou obdarovávají ty méně šťastné, a tváříme se, že je to všechno v pořádku. Sledujeme, jak korporace expandují za hranice států a zdánlivě překračují zákony platné pro běžné občany. Dovolili jsme, aby jejich „partnerství veřejného a soukromého sektoru“ proměnilo mezinárodní instituce v dodavatele jejich zboží. Ignorovali jsme tento sestup, protože to tak chtěla jejich reklamní oddělení, a stali jsme se apologety zjevných autoritářů, protože chceme věřit, že nějakým způsobem konají „vyšší dobro“.

Zatímco školák by mohl prohlédnout tuto fasádu a vidět za ní konfliktní chamtivost, pro ty, kteří mají za sebou léta politické praxe, síť kolegů, pověst a kariéru, je mnohem těžší si přiznat, že byli podvedeni. Behaviorální psychologové, které dnes naše vlády a instituce zaměstnávají, tomu rozumějí. Jejich úkolem je, abychom věřili důvěryhodným zdrojům, které sponzorují. Naším úkolem je dát přednost realitě před správným myšlením.

Přetvoření WHO

Když byla v roce 1946 založena WHO, aby pomáhala koordinovat reakce na závažné zdravotní problémy, svět se vzpamatovával z posledního velkého záchvatu fašismu a kolonialismu. Oba tyto společenské modely byly prodávány na základě centralizace moci pro vyšší dobro. Ti, kteří se považovali za nadřazené, řídili svět za ty méně hodné. WHO kdysi tvrdila, že se řídí jinou linií.

Od počátku roku 2000 je činnost WHO stále více diktována „stanoveným financováním„. Její sponzoři, mezi něž stále častěji patří soukromé a korporátní zájmy, jí nařizují, jak má s penězi, které jí poskytují, nakládat. Soukromý směr je v pořádku pro soukromé organizace propagující zboží svých investorů, ale je zjevně nefunkční pro organizaci, která se snaží nařizovat léky, uzavírat hranice a omezovat lidi. To pozná každý, kdo má základní znalosti historie a lidské povahy. Tyto pravomoci jsou však přesně tím, co změny Mezinárodního zdravotnického řádu a nová smlouva zamýšlejí.

Místo toho, aby WHO zvážila alternativní přístupy, snaží se cenzurovat názory, které neodpovídají jejímu narativu, a veřejně očerňuje a ponižuje ty, kteří její politiku zpochybňují. Toto není jednání organizace, která zastupuje „nás lidi“ nebo si je jistá, že dokáže své jednání ospravedlnit. Jsou to přívlastky, které jsme si vždy spojovali s intelektuální slabostí a fašismem.

Dopad WHO na zdraví obyvatelstva

Ve svých doporučeních pro pandemii chřipky v roce 2019 WHO uvedla, že „v žádném případě“ by se při zavedené pandemii nemělo provádět sledování kontaktů, uzavírání hranic, vstupní nebo výstupní screening nebo karanténa exponovaných osob.“ Napsali to proto, že taková opatření by způsobila více škody než užitku a neúměrně by poškodila chudší lidi. V roce 2020 ve spojení se soukromými a národními sponzory podpořila prosazováním stejných opatření největší přesun bohatství v historii od nízkopříjmových k vysokopříjmovým.

Tím, že WHO opustila své zásady, zanechala miliony dívek nočnímu znásilňování prostřednictvím dětských sňatků, zvýšila těhotenství mladistvých a dětskou úmrtnost, snížila vzdělání dětí a zvýšila chudobu a podvýživu. Přestože většina populace byla příliš mladá na to, aby je Covid trápil, a měla již imunitu, prosazovala masové očkování za miliardy dolarů, zatímco tradiční priority, jako je malárie, tuberkulóza a HIV/AIDS, se zhoršovaly. Západní média na to reagovala mlčením nebo prázdnou rétorikou. Záchrana životů nepřináší zisk, ale prodej zboží ano. Sponzoři WHO dělají to, co potřebují pro své investory, zatímco WHO dělá to, co potřebuje, aby její peníze tekly dál.

Nové pravomoci WHO

Změny IHR omezí suverenitu každého členského státu WHO, který je aktivně neodmítne, a dají jediné osobě (generálnímu řediteli) přímý vliv na zdravotní politiku a svobodu občanů. Tak to stojí v dokumentu. Země se „zavážou“ řídit se doporučeními, nikoli již pouhými návrhy či radami. Zatímco WHO nemá policejní složku, Světová banka a MMF kontrolují velkou část vaší peněžní zásoby. Americký Kongres loni schválil zákon, v němž uznává, že vláda USA by měla řešit země, které nedodržují IHR. Nejsme svědky bezzubých výhrůžek, většina zemí a jejich obyvatelé nebudou mít příliš na výběr.

Skutečná síla návrhů WHO spočívá v jejich aplikaci na jakoukoli záležitost související se zdravím, kterou prohlásí za hrozbu. Navrhované změny to výslovně uvádějí, zatímco „smlouva“ rozšiřuje oblast působnosti na „jedno zdraví“, což je překroucený pojem veřejného zdraví, který může znamenat cokoli, co je vnímáno jako ovlivňující lidskou fyzickou, duševní nebo sociální pohodu. Nepřízeň počasí, neúroda nebo šíření myšlenek, které lidem způsobují stres; každodenní věci, s nimiž se lidé vždy vyrovnávali, se nyní stávají důvodem k omezování lidí a vnucování řešení diktovaných jinými.

Ti, kdo WHO sponzorují, v podstatě vytvářejí krize podle svých představ a chtějí z cizího neštěstí ještě více zbohatnout, jako tomu bylo v době Covidu. A to pod záminkou „zajištění naší bezpečnosti“. Jak WHO nevěrohodně trvá na tom, že „nikdo není v bezpečí, dokud nejsou v bezpečí všichni“, takže odstraňování lidských práv musí být široké a dlouhodobé. Psychologie chování má zajistit, abychom se podřídili.

Tváří v tvář budoucnosti

Budujeme budoucnost, v níž dodržování autoritářského diktátu vynese návrat ukradených svobod, zatímco cenzura potlačí nesouhlas. Lidé, kteří si přejí vidět důkazy, pamatují si historii nebo trvají na informovaném souhlasu, budou označeni, řečeno jazykem WHO, za krajně pravicové masové vrahy. Do tohoto světa jsme již vstoupili. Veřejní činitelé, kteří tvrdí opak, pravděpodobně nedávají pozor nebo mají jiné motivace.

Tento nový svět posedlý nemocemi můžeme pokorně přijmout, někteří možná dokonce přijmou platy a kariéry, které nám poskytuje. Nebo se můžeme přidat k těm, kdo bojují za prosté právo jednotlivců určovat si svou budoucnost bez falešných veřejných statků kolonialismu a fašismu. Přinejmenším můžeme uznat realitu kolem nás.

Suggest a correction