WHO, OSN a realita lidské chamtivosti

„Když se na past posvítí světlem, je méně pravděpodobné, že do ní ostatní spadnou.“

Světová zdravotnická organizace (WHO) neplánuje ovládnout svět. Musíme si uvědomit, co ona je zač; je to organizace docela obyčejných lidí, nijak zvláštních odborníků ve svém oboru, kteří si vydobyli práci a výhody, jež by jim většina z nás mohla závidět. Tato organizace není ve své podstatě zlovolná, jen je poslušná těm, kteří ji financují a kteří určují, jak se tyto prostředky musí použít. To je nezbytné, pokud si její zaměstnanci chtějí udržet svá místa.

WHO však prosazuje novou smlouvu, kterou projednává její řídící orgán, Světové zdravotnické shromáždění (WHA), a jejímž cílem je centralizovat kontrolu nad mimořádnými zdravotními událostmi. WHA také mění Mezinárodní zdravotnické předpisy (IHR), které mají platnost podle mezinárodního práva, a dávají WHO pravomoc požadovat lockdowny, nařizovat očkování pro vás a vaši rodinu a bránit vám v cestování.

Za „mimořádné zdravotní situace“ se v tomto kontextu považují jakákoli potenciální rizika, která by podle generálního ředitele mohla způsobit závažné zdravotní problémy. Může se jednat o nějakou virovou variantu, vypuknutí informace, se kterou on/ona nesouhlasí, nebo dokonce o změnu počasí. Současný generální ředitel již trvá na tom, že všechny tyto hrozby jsou významné a rostoucí. On dokonce vyhlásil stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu poté, co na světě zemřelo 5 lidí na opičí neštovice.

Zbytek Organizace spojených národů (OSN) je ve svém současném zoufalství z hrozícího klimatického armagedonu na tom podobně jako WHO. Zatímco teploty dosahují závratných výšek, které byly užitečné pro pěstování masa a ječmene ve středověkém Grónsku, většina pracovníků OSN ve skutečnosti nevěří, že jsme na pokraji vyhynutí. Jsou to jen obyčejní lidé, kteří jsou placeni za to, aby takové věci říkali, a mají strach o jistotu zaměstnání a o služební postup, pokud by to neudělali.

Lidé, kteří díky svému bohatství získali velkou moc, vidí velký prospěch v tom, že WHO a OSN takto jednají. Tito lidé také hodně investovali do médií a politiky, aby si zajistili širokou podporu. Zaměstnanci WHO a OSN, kteří proti tomu bojují zevnitř, si jen stěží zlepší své kariérní vyhlídky. V těchto příbězích je také dost zrnek pravdy (viry skutečně zabíjejí lidi a CO₂ stoupá, zatímco klima se mění), aby sama sebe ospravedlnili z celkových škod, o kterých vědí, že je páchají.

Výhody zajetí organizací

Ve skutečnosti velké organizace pracují pro ty, kteří je financují. Většina jejich zaměstnanců prostě dělá, co se jim řekne, a přijímá výplatu. Několik odvážlivců má tendenci odejít nebo se nechat odstrčit, mnozí, kterým chybí odvaha k vlastnímu přesvědčení, se schovávají za organizaci a doufají, že ostatní zakročí jako první, a někteří jsou tak trochu bezradní a nedokážou pořádně pochopit, co se děje. Několik málo nešťastníků se skutečně cítí uvězněno v podřízenosti kvůli obtížným osobním okolnostem.

Když byl étos financování WHO a širšího OSN o pomáhání obyvatelům světa zlepšit jejich úděl, právě to zaměstnanci obecně prosazovali a snažili se to realizovat. Nyní, když jsou řízeni velmi bohatými lidmi a nadnárodními korporacemi, které se musí zavděčit investorům, obhajují a pracují ve prospěch těchto nových pánů se stejným nadšením. Proto jsou takové organizace tak užitečné pro ty, kdo chtějí rozšířit osobní moc.

Při diskusi o tom, jak může relativně malá hrstka lidí ovlivňovat nebo řídit tyto mocné mezinárodní organizace, je snadné si myslet, že je to všechno neuvěřitelné nebo konspirační, tedy pokud se nezastavíte a skutečně nepoužijete mozek. Jak by mohlo tak málo lidí ovládnout celý svět? Pokud má někdo tolik peněz jako celé státy, ale nemá žádnou zemi, o níž by se musel starat, má opravdu dost velký prostor. Použít část těchto peněz strategicky na konkrétní instituce, které pak slouží jako nástroje k ovlivňování zbytku, je dosažitelné. Jejich zaměstnanci budou za tuto zdánlivou velkorysost vděční.

Ovládnutí institucí tohoto typu je dosažitelné, když uvolníme pravidla zdanění a střetu zájmů, což umožní určitým jednotlivcům a korporacím získat obrovský finanční vliv a otevřeně jej uplatňovat. Pokud jim pak umožníme vytvářet partnerství veřejného a soukromého sektoru, mohou být jejich cíle dále dotovány z našich peněz. Pokud dovolíme našim politikům, aby politiku brali jako celoživotní kariéru, brzy si uvědomí, že spíše než zalíbit se obyvatelstvu je efektivnější „přitulit se“ k těmto lidem, kteří mohou financovat jejich kariéru.

Mohou tak činit za zavřenými dveřmi v letoviscích, jako je Davos, mezitímco korporátní média nás budou rozptylovat tím, že se budou rozplývat nad teenagerem na hlavním pódiu, který brojí proti mašinérii. Výsledek je nevyhnutelný, protože politici potřebují peníze a pozitivní mediální pokrytí a kartely bohatých potřebují přátelštější zákony.

Mezinárodní veřejné zdravotnictví je nyní ohromujícím příkladem takového uchvácení korporací. Stejné subjekty financují vzdělávací vysoké školy, výzkumné skupiny, kde budou studenti hledat práci, modelování, které bude určovat jejich priority, agentury, kde budou své poznatky realizovat, časopisy, které budou číst, a masmédia, která je budou ujišťovat, že je to všechno pro dobro věci. Média budou také veřejně pranýřovat ty, kteří vybočí z řady. Problematika klimatu se při troše pátrání nijak zvlášť neliší. Ti, kdo se podřídí, budou mít zajištěnou kariéru, a ti, kdo se nepodřídí, nikoli. Taková odvětví pak přejdou na politiku a výsledky studií, které jsou pro sponzory výhodné.

Zkuste si vzpomenout na bohatého člověka, který by skutečně ztratil zájem na tom, aby byl ještě bohatší. V dějinách se najde pár svatých, ale chamtivost je mocná síla, která se málokdy uklidní hromaděním věcí, o něž chamtivost usiluje. Nic nového pod sluncem, ani chamtivost, ani ti, kdo se snaží předstírat, že plody chamtivosti jsou něčím dobrým.

Příležitosti feudalismu

Abyste dosáhli úspěchu v hromadění větší moci a bohatství, museli byste – podle definice – vzít suverenitu a bohatství jiným. Většina lidí nemá ráda, když jim někdo něco takového bere. Moc ve skutečné demokracii je lidem udělována, nikoliv odebírána, a je držena pouze na základě souhlasu těch, kteří ji udělili. Jen málo obyčejných lidí se chce vzdát svého bohatství ve prospěch někoho, kdo je již bohatší než oni – mohou uvažovat o jeho převedení v rámci daní, aby získali vzájemný prospěch, ale ne o jeho předání jinému, aby ho použil, jak se příjemci zlíbí. K úspěchu při hromadění moci a bohatství je proto často nutné zmocnit se ho násilím nebo podvodem. Podvod (lež) je obvykle nejméně riskantní alternativou.

Lež a podvod nefungují na každého, ale na mnohé ano. Protože nepřítelem klamu je pravda a nepřítelem tyranie je rovnost (tj. individuální suverenita nebo tělesná autonomie), musí být lidé, kteří trvají na pravdě a individuálních právech, potlačováni těmi, kdo chtějí hromadit moc. Nejúčinnějším způsobem je umlčet je a ujistit většinu, která naletěla podvodu, že tito nonkonformisté jsou nepřítelem (vzpomeňte na „Pandemii neočkovaných“).

Očerňování a dělání obětních beránků pomocí výrazů jako „anti-X“, „Y-popírač“ nebo „takzvaný Z“ vytvářejí z nevyhovující menšiny negativní a méněcennou image. Většina je pak může bezpečně ignorovat, a dokonce se při tom cítit nadřazená.

Pokud se podaří zapojit masmédia, stává se pro nedodržovatele téměř nemožné očistit své jméno a prosadit své poselství. Největšími sponzory médií jsou nyní farmaceutické společnosti. Ty jsou také velkými sponzory politiků. Největšími vlastníky médií jsou společnosti BlackRock a Vanguard (které jsou shodou okolností také největšími akcionáři několika farmaceutických společností). Představte si tedy, jak výnosné by bylo, kdyby tyto investiční domy přímo i prostřednictvím lokajských organizací, jako je Světové ekonomické fórum (WEF), WHO nebo OSN, napadlo využít tato aktiva k zajištění maximálního zisku (jak se ostatně v amorálním podnikatelském prostředí předpokládá).

Pokud by se v takovém scénáři objevil relativně nový virus, stačilo by použít tato mediální a politická aktiva k zasetí strachu a uvěznění lidí, a pak jim nabídnout farmaceutickou cestu ven z jejich vězení. Takové schéma by prakticky vytisklo peníze pro jejich investory. Tento farmaceutický únik by dokonce mohl vypadat jako spásná milost, a ne jako nějaké schéma zrozené a vedené chamtivostí.

Tváří v tvář realitě

Krátký pohled na realitu naznačuje, že takovým scénářem zřejmě skutečně procházíme. Dostali jsme společnost do totálního průšvihu tím, že jsme upustili od základních pravidel, která držela chamtivost na uzdě, pak jsme nechali chamtivost řádit a nazvali ji „pokrokem“. Strach a ožebračení jsou symptomy.

WHO, OSN a masmédia jsou nástroje. Brzy další nástroje zavedou digitální měny centrálních bank (CBDC) a velkoryse poskytnou tzv. UBI – univerzální základní příjem (kapesné, jako se dává dítěti), aby to ožebračení zmírnily. Tato programovatelná měna bude utrácena za to, o čem finančníci rozhodnou, a stahována z oběhu podle jejich rozmaru, například při jakémkoli náznaku neloajality. Je to přesně to, co je otroctví, až na to, že bič, nebo dokonce současný přístup mediálního sponzoringu, už nebude zapotřebí k udržení lidí v souladu.

K nápravě bude nutné odebrat nástroje těm, kteří je zneužívají, ať už je tím nástrojem WHO, OSN nebo cokoli jiného. Pokud vaše opravdu užitečné kladivo použije vetřelec v domě k tomu, aby vám zlomil nohy, zbavte se toho kladiva. V životě jsou důležitější věci než zatloukání hřebíků.

Řečeno jednodušeji, jako demokratické země bychom neměli financovat organizace, které plní příkazy jiných, aby nás ožebračily a podkopaly naši demokracii. To by byla sebedestrukce. Musíme se rozhodnout, zda nám individuální suverenita stojí za to. Je skutečně pravda, že se všichni rodí rovní a měli by žít stejně? Nebo bychom měli přijmout hierarchickou, kastovní či feudální společnost? Historie naznačuje, že ti nahoře budou pravděpodobně nadšeni z feudálního přístupu. Proto by ti, kdo nejsou nahoře, a ti, kdo zastávají přesvědčení, jež přesahují chamtivost, měli tento problém začít brát vážně. Přestat podporovat instituce, jež jsou využívány k tomu, aby nás okrádaly, je zřejmým východiskem.

Když znovu získáme zralost, pokud jde o realitu lidské povahy, můžeme začít demontovat vězení, které se kolem nás buduje. Chovejte se ke sponzorovaným médiím tak, jako by byla sponzorovaná. Snažme se říkat pravdu tak často a tak důsledně, jak jen můžeme. Když si na past posvítíte světlem, tak je méně pravděpodobné, že se do ní chytí i ostatní. Když se dostatečný počet lidí rozhodne, že to, co je ze své podstaty naše, musí zůstat naše, ti, kteří si to chtějí vzít, to nebudou moci udělat. Pak se budeme moci zabývat zdravím, klimatem a čímkoli dalším způsobem, který bude prospěšný lidstvu, a ne jen bandě bohatých samozvaných darebáků.

Původně publikoval server Brownstone Institute

Suggest a correction