Co udělali dětem

Děti, jak ví každý rodič, nejsou malí dospělí. Jejich mozek roste a je intenzivně formován prostředím a zkušenostmi. Sociálním dovednostem a hodnotám se učí od svého okolí, přičemž týmové spolupráci, zvládání rizik, osobním hranicím a toleranci se učí prostřednictvím hry s ostatními dětmi. Jejich imunitní systém si vštěpuje kontakt s prostředím do souboru reakcí, které budou formovat zdraví v pozdějším životě. Jejich těla fyzicky rostou a osvojují si fyzické dovednosti. Učí se důvěře i nedůvěře prostřednictvím interakce s dospělými.

Tento rychlý fyzický a psychický růst činí děti velmi zranitelnými vůči poškození. Přerušení blízkého kontaktu s důvěryhodnými dospělými a vynucený odstup má velké emocionální a fyzické dopady, podobně jako u jiných primátů. Nedostatek zkušeností je také činí zranitelnými vůči manipulaci ze strany dospělých, kteří prosazují určité postoje nebo přesvědčení. Z těchto důvodů naši předkové zavedli specifickou ochranu a normy chování, které povyšovaly potřeby dětí nad potřeby dospělých.

Ochrana dětí však neznamenala jejich uzavření do vypolstrované cely – zákonodárci si byli vědomi toho, že to škodí psychickému a fyzickému vývoji. Šlo o to umožnit dětem poznávat své prostředí a společnost a zároveň přijmout opatření, která je ochrání před špatným zacházením, a před lidmi, kteří by jim mohli ublížit přímo nebo z neznalosti či zanedbání.

Čin, který děti vystavoval rizikům pro domnělý prospěch dospělých, byl proto považován za jeden z nejhorších zločinů – nejzbabělejší použití „lidských štítů“.

Článek 3 Úmluvy OSN o právech dítěte staví děti do středobodu veřejného rozhodování:

„Při všech činnostech týkajících se dětí…. musí být prvořadým hlediskem zájem dítěte.“

Když se podílíme na činech, o nichž víme, že jsou špatné, přirozeně hledáme způsoby, jak se vyhnout přiznání své spoluviny na nich, nebo jak tyto činy omluvit tím, že jsou „pro vyšší dobro“. Nalhávat si však není dobrý způsob, jak napravit křivdu. Jak jsme viděli na jiných případech institucionálního zneužívání dětí, umožňuje to, aby zneužívání dále pokračovalo a dále se rozšiřovalo. Prosazuje zájmy a bezpečnost pachatelů nad zájmy a bezpečností obětí.

Covid jako prostředek zaměřený na děti

Na začátku roku 2020 byla v čínském Wu-chanu zaznamenána epidemie viru. Brzy bylo jasné, že tento relativně nový koronavirus se v drtivé většině zaměřuje na nemocné a starší osoby a zejména pak na ty lidi, kteří se stravují nezdravým západním stylem. Incident s výletní lodí Diamantová princezna však ukázal, že i mezi staršími lidmi naprostá většina nemoc přežije (Covid-19) a mnozí ani neonemocní.

V reakci na to se západní zdravotnické instituce, politici a média zaměřily na děti. Společnost zavedla dosud nevídanou politiku: celospolečenská opatření, která měla zvýšit chudobu a nerovnost, zejména se zaměřit na lidi s nižšími příjmy a narušit vývoj dětí. Zahrnovala omezení hraní, vzdělávání a komunikace dětí a používala psychologickou manipulaci, aby je přesvědčila, že jsou hrozbou pro své rodiče, učitele a prarodiče. Opatření, jako je izolace a omezení cestování, která se obvykle uplatňují vůči zločincům, byla aplikována na celé populace.

Nový přístup v oblasti veřejného zdraví navrhla malá, ale vlivná skupina velmi bohatých lidí, často nazývaných filantropy, a mezinárodní instituce, které v posledním desetiletí financovali a kooptovali. Stejní lidé se následnou reakcí na situaci dále výrazně obohatili. Podporovány stejnými, ale nyní ještě bohatšími lidmi, se vlády nyní snaží tato opatření upevnit, aby vybudovaly chudší, méně svobodný a nerovnější svět, do něhož budou vyrůstat všechny děti.

I když se o tom ve veřejném prostoru mluví jen zřídka, strategie zaměřené na děti a jejich obětování pro uspokojení dospělých nejsou nové. Jedná se však o praxi, která obvykle vyvolává odpor. Díky tomu, že jsme byli její součástí, můžeme nyní lépe pochopit, jak se takové jednání může vplížit do společnosti a stát se nedílnou součástí jejího charakteru. Lidé snadno odsuzují minulost a zároveň omlouvají současnost. Žádají odškodnění za minulé otroctví a zároveň obhajují levnější baterie vyrobené prostřednictvím současného dětského otroctví. Jindy zase odsuzují institucionalizované zneužívání dětí v minulosti a zároveň ho schvalují, když k němu dochází v jejich vlastních institucích. Dietrich Bonhoeffer nás nežádal, abychom se dívali do minulosti, ale do přítomnosti. Nejzralejší společnost je ta, která se dokáže sama sobě podívat do očí, klidně a s otevřenýma očima.

Opuštění důkazů

Aerosolové respirační viry, jako jsou koronaviry, se šíří v drobných částicích vzduchem na velké vzdálenosti a nepřekáží jim látkové roušky obličeje ani chirurgické masky. To je dlouhodobě prokázáno a znovu to potvrdila americká Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) v metaanalýze studií o chřipce zveřejněné v květnu 2020.

Virus SARS-CoV-2 byl poněkud neobvyklý (i když ne jedinečný) v tom, že se při vstupu do buněk a jejich infikování zaměřil na buněčný receptor ve výstelce dýchacích cest ACE-2. Ty se u dětí projevují v menší míře, což znamená, že děti mají ze své podstaty menší pravděpodobnost, že se vážně nakazí nebo přenesou velkou virovou zátěž na ostatní. To vysvětluje výsledky studií na počátku epidemie nemoci Covid-19, které prokázaly velmi nízký přenos z dětí na učitele ve škole a u dospělých žijících s dětmi bylo riziko nižší než průměrné. Vysvětluje to, proč Švédsko v souladu s dřívějšími doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO) založenými na důkazech ponechalo školy otevřené, aniž by to mělo nepříznivý vliv na zdraví.

Vyzbrojeni těmito poznatky jsme (jako společnost) zavřeli školy a nutili děti zakrývat si obličej, čímž jsme snížili jejich vzdělávací potenciál a zhoršili jejich vývoj. S vědomím, že uzavření škol neúměrně poškodí děti s nízkými příjmy, které mají horší přístup k počítačům a domácímu studiu, jsme zajistili, že děti bohatých rozšíří svůj náskok pro další generace. V zemích s nízkými příjmy toto zavírání škol zafungovalo podle očekávání – způsobilo nárůst dětské práce a odsoudilo až 10 milionů dalších dívek k dětským sňatkům a nočnímu znásilňování.

Zneužívání dětí doma

Pro mnoho dětí představuje škola jedinou stabilní a bezpečnou součást jejich života, poskytuje důležitou pastorační a poradenskou práci, která identifikuje a podporuje děti v krizi. Když jsou žáci mimo školu, jsou nejvíce postiženi ti nejzranitelnější. Učitelé nemohou zachytit včasné varovné signály zneužívání nebo zanedbávání a děti nemají nikoho, komu by se mohly svěřit. Děti se zvláštními potřebami často ztrácejí nezbytný přístup k podpoře různých institucí.

Sport a mimoškolní aktivity jsou v životě dětí důležité. Události, jako jsou školní představení, školní výlety, pěvecké sbory a první a poslední dny ve škole, mají pro jejich život a sociální rozvoj velký význam. Přátelství jsou zásadní pro jejich emocionální vývoj, zejména v rozhodujících fázích růstu – v dětství, dospívání a mladé dospělosti – a zejména v případě zranitelnosti nebo zvláštních potřeb potřebují děti přístup k rodině, přátelům, službám a podpoře.

Výsledkem tohoto zanedbávání, jak zdůraznila nedávná studie londýnské univerzity UCL (University College London) zabývající se omezeními britské vlády pro děti v letech 2020-2022, nebylo nic jiného než katastrofa:

„Dopad pandemie bude mít pro děti a mladé lidi škodlivé důsledky v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, přičemž mnohé z nich ještě nejsou viditelné. Jedná se o trvalé důsledky pro jejich budoucnost co se týče jejich profesní životní dráhy, zdravého životního stylu, duševní pohody, příležitostí ke vzdělání, sebedůvěry a dalších aspektů.“

Studie konstatuje, že:

„Zákonodárci během covidových lockdownů na děti zapomněli.“

Kojenci, děti a dospívající prodělali během svých nejformativnějších let četné lockdowny, přestože tvořili zanedbatelnou část hospitalizací a úmrtí na nemoc covid-19. Studie UCL zjistila, že politici nepovažovali děti a mladé lidi za „prioritní skupinu“, když se v Anglii prosazovaly lockdowny. Děti, které se narodily do doby, kdy probíhala různá covidová omezení, mají výrazné zpoždění ve vývoji mozku a myšlení.

Vzdělávání je dětem poskytováno, protože prospívá jejich psychickému vývoji, poskytuje bezpečné a ochranné prostředí a je způsobem, jak podpořit rovnost. Dalo se tedy očekávat, že po uzavření škol dojde k opožděnému vývoji velmi malých dětí, ke snížení vzdělanosti v celém věkovém profilu, k problémům s duševním zdravím a k nárůstu zneužívání.

Ve Spojeném království žáci v roce 2021 přišli o 840 milionů školních dnů a téměř dva miliony z devíti milionů anglických žáků stále nedochází pravidelně do školy. Již v listopadu 2020 Ofsted (orgán, který v Anglii kontroluje školy a podává o nich zprávy) oznámil, že u většiny dětí došlo k regresi ve vzdělání. Tento jev byl pozorován v komunikačních dovednostech, fyzickém rozvoji i samostatnosti. Tyto dopady jsou patrné v celé Evropě a pravděpodobně budou celoživotní. Navzdory těmto skutečnostem tato politika pokračovala dále.

Ve Spojených státech se zavírání škol dotklo odhadem 24,2 milionu amerických školáků, kteří chyběli ve škole (celosvětově se jedná o 1,6 miliardy žáků), a zhoršení školních výsledků je zde obzvláště patrné. Podle posledních výsledků Národního hodnocení pokroku ve vzdělávání (NAEP) zaostávají školáci v učení téměř o rok. Přibližně třetina žáků nedosáhla nejnižší referenční úrovně ve čtení a v matematice došlo k nejprudšímu poklesu v historii. Vzhledem k tomu, že chudší žáci mají horší přístup k internetu a podpoře dálkového studia, zavírání škol také prohlubuje rasové a etnické nerovnosti.

Když se školy ve Spojeném království znovu otevřely, byl zaveden škodlivý a restriktivní soubor předpisů týkající se nošení roušek, testování, omezení počtu žáků ve skupinách, omezení na hřištích a statických rozvrhů. Starší žáci na druhém stupni trávili celý den v jedné místnosti s nasazenou rouškou až po dobu 9 hodin denně, pokud k cestě do školy používaly veřejnou dopravu. Izolace a karanténa vedly k neustálým absencím. Učitelé vyškolení v tom, že tento přístup je škodlivý, jej nadále uplatňovali.

Nedávná zpráva Ofstedu z jara 2022 zdůraznila škodlivé účinky omezení na vývoj malých dětí a měla by stačit k tomu, aby se začalo bít na poplach. Zpráva mimo jiné zmiňuje:

• Opoždění ve fyzickém vývoji dětí
• Děti, které mají problémy s plazením a komunikací
• Opoždění schopnosti chodit
• Zpoždění v řeči a jazyce (částečně způsobené nasazováním obličejových roušek).

Toho si všimli i odborníci z praxe, například vedoucí oddělení řeči a jazyka v Severním Irsku:

„Stále větší počet malých dětí má po lockdownech značné problémy s komunikací a některé z nich neumějí mluvit vůbec – chrčí nebo ukazují na věci, které chtějí a neumějí mluvit s ostatními.“

Studie irských vědců zjistila, že děti narozené v období od března do května 2020, kdy bylo Irsko v lockdownu, měly ve 12 měsících věku nižší pravděpodobnost, že budou schopny říci alespoň jedno určité slovo, ukázat nebo zamávat na rozloučenou. Další studie publikovaná v časopise Nature zjistila, že děti ve věku 3 měsíců až 3 let dosáhly téměř o dvě směrodatné odchylky nižšího skóre v zástupném měření vývoje podobném IQ. Vzhledem k tomu, že 90 procent vývoje mozku probíhá v prvních pěti letech života, je to tragické. Mnoho dětí v této věkové skupině nyní začíná chodit do školy s velkým zpožděním, koušou a bijí, jsou ohromené ve velkých skupinách a nedokážou v klidu sedět a učit se s takovými sociálními a vzdělávacími dovednostmi jako děti o dva roky mladší.

Z hlediska duševního zdraví jsme jako společnost zaútočili na duševní zdraví dětí a řídili se strategií, o níž jsme věděli, že je škodlivá, a dokonce byla navržena tak, aby vyvolávala strach, což je přímá forma zneužívání. Děti byly zavírány do svých ložnic, izolovány od kamarádů, bylo jim vštěpováno, že jsou nebezpečné pro ostatní a že nedodržení opatření může zabít babičku. Byl jim vnucován program strachu.

Ve Spojeném království čeká na podporu v oblasti duševního zdraví ohromující počet jednoho milionu dětí, zatímco více než 400 000 dětí a mladých lidí se měsíčně léčí s duševními problémy – což je nejvyšší počet v historii. Více než třetina mladých lidí uvedla, že mají pocit, že se jejich život vymyká kontrole, a více než 60 % mladých lidí ve věku 16-25 let uvedlo, že se bojí o budoucnost své generace. 80 % mladých lidí hlásí zhoršení své emocionální pohody.

Již na podzim roku 2020 britský Ofsted identifikoval:

• 42% nárůst sebepoškozování a poruch příjmu potravy
• „explozi“ dětí s invalidizujícími tikovými poruchami
• rekordní počet dětí, kterým jsou předepisována antidepresiva
• nárůst sebepoškozování

Kromě toho během prvního roku pandemie ve Spojeném království spáchalo sebevraždu pětkrát více dětí a mladých lidí, než kolik jich zemřelo na covid. V USA Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí uvedla, že počet návštěv na pohotovosti byl u dívek ve věku 12-17 let o 50,6 % vyšší kvůli pokusům o sebevraždu Od počátku roku 2020 bylo známo, že děti jsou virem téměř nezasaženy, mají 99,9987% šanci na přežití a zároveň nejsou nebezpečné pro ostatní.

Zneužívání dětí na dálku

Čísla nejsou lidé, takže když hovoříme o mrtvých nebo poškozených dětech ve velkém počtu, může být obtížné pochopit skutečný dopad. To nám umožňuje tento dopad přejít bez povšimnutí. UNICEF nám však říká, že jen v jižní Asii v roce 2020 lockdowny zapříčinily smrt téměř čtvrt milionu dětí. To je 228 000 dětí. Každé mělo matku, otce a pravděpodobně bratry či sestry.

Většina dalších úmrtí dětí v důsledku lockdownů byla o to nepříjemnější, že smrt na podvýživu a infekce je obzvláště těžká. Tato úmrtí očekávala Světová zdravotnická organizace i komunita veřejného zdravotnictví obecně. Děti by byly bez lockdownů naživu, takže se jednalo o „nadbytečná“ úmrtí.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že od roku 2020 umírá na malárii každoročně asi 60 000 dětí navíc. Mnohem více jich umírá na tuberkulózu a další dětské nemoci. Vzhledem k tomu, že nyní trpí asi jedna miliarda lidí navíc vážným nedostatkem potravin (téměř hladem), bude pravděpodobně následovat ještě několik milionů těžkých a bolestivých úmrtí. Není snadné dívat se na umírající dítě. Ale někdo jako my, často rodič, sledoval a trpěl při každém z těchto úmrtí.

Zatímco mnozí lidé z oblasti veřejného zdraví a „humanitárního“ průmyslu vyprávějí pohádky o zastavení celosvětové pandemie, ti, kteří tato úmrtí sledovali, věděli, že jsou zbytečná. Věděli, že tyto děti byly zrazeny. Někteří možná stále mohou tvrdit, že nevědí, protože západním médiím je diskuze o těchto skutečnostech trapná. Jejich hlavní soukromí sponzoři profitují z programů, které způsobují tato úmrtí, stejně jako jiní kdysi profitovali ze zneužívání a zabíjení pro zajištění levného kaučuku v belgickém Kongu nebo z těžby vzácných kovů v dnešní Africe. Odhalování masových dětských úmrtí za účelem zisku se nebude líbit investičním domům, které vlastní jak média, tak sponzory médií z řad farmaceutických firem. Ale úmrtí jsou stejná, ať už o nich média píší, nebo ne.

Proč jsme to udělali

Neexistuje jednoduchá odpověď na otázku, proč společnost obrátila své normy chování a masově předstírala, že lež je pravda a pravda je lež. Jednoduchá odpověď není ani na to, proč se péče o děti začala považovat za postradatelnou a děti za hrozbu pro ostatní. Ti, kdo organizovali zavírání škol, věděli, že to dlouhodobě zvýší chudobu, a tedy i špatné zdraví. Věděli o nevyhnutelnosti nárůstu dětské práce, dětských nevěst, hladu a smrti. Proto provozujeme kliniky, podporujeme potravinové programy a snažíme se děti vzdělávat.

Žádná ze škod způsobených reakcí na covid nebyla vůbec neočekávaná. Děti bohatých z toho měly prospěch, zatímco děti méně majetných byly neúměrně poškozeny. Takto společnost historicky fungovala – jen jsme si namlouvali, že jsme vyvinuli něco lepšího.

Nejvíce znepokojující je, že po třech letech nejen ignorujeme to, co jsme udělali, ale plánujeme tyto praktiky rozšířit a institucionalizovat. Ti, kdo na covidu finančně nejvíce vydělali a kdo tento celospolečenský útok na ty nejzranitelnější podpořili, si přejí, aby se stal trvalým rysem života. Neexistuje žádné seriózní vyšetřování škod způsobených globální reakcí, protože ty se očekávaly, a ti, kdo jsou za ně zodpovědní, z nich profitovali.

Kýženého resetu bylo dosaženo. Přenastavili jsme svá očekávání ohledně pravdy, slušnosti a péče o děti. V amorálním světě má štěstí, zdraví a život dítěte jen takovou důležitost, jakou mu přikládáme. Abychom to změnili, museli bychom se postavit proti proudu. Historie si bude pamatovat ty, kteří to udělali, i ty, kteří to neudělali.

Suggest a correction