WHO, pandemie a nové veřejné zdraví
Naše vlády hodlají přenést rozhodování o našem zdraví, rodinách a společenských svobodách na generálního ředitele Světové zdravotnické organizace (WHO), kdykoli to prohlásí za nutné. Úspěch tohoto předání moci závisí na neznalosti veřejnosti o jeho důsledcích a o povaze samotné WHO a jejích nedávných zvratech v pandemické politice. Až to veřejnost pochopí, potom je pravděpodobnější, že její vedoucí představitelé budou jednat v jejím zájmu, a nikoli proti ní.
Koncem roku 2019 vydala WHO nová doporučení pro pandemii chřipky. Chřipka se šíří stejným mechanismem jako Covid-19 (aerosoly), s podobnou úmrtností u většiny lidí. WHO uvedla, že se „za žádných okolností nedoporučuje“ provádět sledování kontaktů, karanténu exponovaných osob, vstupní a výstupní kontroly a uzavírání hranic. Předpokládala, že v případě závažné pandemie může být nutné uzavřít podniky až na sedm až deset dní.
WHO varovala před přísnými opatřeními, protože by měla minimální dopad na šíření aerosolového respiračního viru a zároveň by nevyhnutelně zvýšila chudobu, což by poškodilo zejména lidi s nízkými příjmy. Chudoba způsobuje, že lidé umírají mladší a je hlavním zabijákem dětí v zemích s nízkými příjmy.
O několik měsíců později organizace WHO obhajovala vše, co předtím nedoporučovala, v rámci boje proti Covid-19. Tento obrat v jejich doporučeních měl účinek, který sami předpovídali: zvýšil chudobu a zkrátil očekávanou délku života, zejména mezi nejchudšími a nejzranitelnějšími lidmi na světě, přičemž celkový dopad na šíření viru byl minimální. Zatímco doporučení WHO z roku 2019 vycházela z vyhodnocení desítek let poznatků expertní skupiny, její doporučení pro Covid-19 lockdown byla založena pouze na hlášených zkušenostech z jednoho města v Číně. Jejich nový zdroj poznatků o několik týdnů dříve uvedl, že nový virus není vůbec přenosný z člověka na člověka. Následovala zjevná propaganda, kterou převzala světová média, o lidech padajících mrtvých na ulicích.
Je nezbytné pochopit, co vedlo k tomuto obratu v politice WHO, a podrobně popsat jeho škody. Mezinárodní priority v oblasti veřejného zdraví jsou v současné době přehodnocovány s konkrétním cílem umožnit WHO, aby to udělala znovu, tvrději a častěji. V květnu 2024 budou naše země hlasovat o tom, aby jediná osoba mohla diktovat uzavírání hranic a karantény a vyžadovat lékařské prohlídky a očkování svých občanů. Hlasující budou souhlasit s cenzurou těch, kteří budou protestovat. Naše vlády se zavážou, že doporučení této osoby týkající se našich práv na rodinný život, práci a školu budou účinně závazná.
Při prosazování lockdownů WHO nenásledovala pouze Čínu, ale i skupinu mocných zájmových skupin spojených s farmaceutickým průmyslem, které tyto přístupy prosazují již více než deset let. Vytvořily partnerství veřejného a soukromého sektoru, jako je například švýcarská organizace CEPI, a nasměrovaly finanční prostředky daňových poplatníků na podporu svého autoritářského přístupu k veřejnému zdraví. V říjnu 2019 svolaly Nadace Billa a Melindy Gatesových, Světové ekonomické fórum a Škola veřejného zdraví Johnse Hopkinse setkání nazvané Event-201, na němž WHO, čínská CDC a další organizace provedly simulace takových přístupů pro hypotetickou epidemii koronaviru. V této době již virus Covid-19 jistě musel cirkulovat daleko za hranicemi Číny.
Zatímco se tento vliv na politiku veřejného zdraví upevňoval, farmaceutické společnosti a jejich soukromí investoři stále více financovali samotnou WHO, takže v současnosti sponzorují přibližně 25 % jejího rozpočtu. Tyto finanční prostředky jsou „specifikované“, což znamená, že sponzor rozhoduje o tom, jak a kde budou vynaloženy. Některé vlády nyní také „určují“ většinu svého financování, což vede k tomu, že více než 75 % činností WHO určuje dárce. Německo je po USA druhým největším dárcem národních států a je také významným investorem do společnosti BioNTech, která vyvíjí mRNA vakcínu Covid-19 společnosti Pfizer.
Odmítnutím základních imunologických poznatků pak organizace WHO koncem roku 2020 prohlásila, že pouze očkování může vést k vysoké imunitě komunity („kolektivní imunita“), a stala se hlavním zastáncem masového očkování v rámci epidemie, čímž se plně přizpůsobila svým soukromým sponzorům. Pod tlakem zjevného lhaní pak přešli na preferování očkování – stejně hloupé jako obecné tvrzení, že mnoho každodenních viróz je zjevně mírných. Ačkoli to není založeno na důkazech nebo odborných znalostech, zjevně to slouží svému účelu.
Navzdory tomu, že existuje jasně identifikovaná podskupina lidí, kteří jsou vysoce ohroženi Covidem, očkování pro všechny bylo prosazováno farmaceutickými investory jako „východisko“ z lockdownů, které stejní lidé prosazovali. Nesouvislá mantra WHO o očkování proti Covidu – „Nikdo není v bezpečí, dokud nejsou v bezpečí všichni“ – to má podporovat, ale logicky z toho vyplývá, že očkování nechrání ani očkované.
V západních zemích jsou výsledky této politiky stále zřetelnější; rostoucí nerovnost, uzavřené podniky a zvyšující se úmrtnost mladých dospělých na všechny příčiny. V zemích s nízkými příjmy v Africe a Asii, které WHO kdysi upřednostňovala, jsou její kroky ještě ničivější. Jak bylo předpovězeno na začátku roku 2020, malárie, tuberkulóza a HIV/AIDS se zvyšují, zabíjejí více lidí a v mnohem mladším věku než Covid-19. Dalších více než 100 milionů lidí se potýká s podvýživou, až 10 milionů dívek navíc bude muset snášet dětské sňatky a noční znásilňování a další miliony matek přijdou o své kojence v důsledku dopadů prohlubující se chudoby. Organizace Unicef odhaduje, že jen v jižní Asii v roce 2020 přibude téměř čtvrt milionu úmrtí dětí v důsledku lockdownů. WHO to udělala – prohlásila, že k tomu dojde, a pak podpořila jeho realizaci.
Na reakci Covidu vydělal málokdo, ale ti, kteří na ní vydělali, zejména soukromí a korporátní sponzoři WHO s velkými farmaceutickými a softwarovými aktivy, vydělali masivně. Zaměstnanci WHO a další osoby pracující v oblasti globálního zdraví také prosperovali a nyní si zajišťují lukrativní kariéru, protože se agenda rozšiřuje. Vzhledem k tomu, že staré veřejné zdravotnictví založené na důkazech je odsunuto stranou, budou se kariéry dělat v novém veřejném zdravotnictví softwarových podnikatelů a farmaceutických magnátů.
Máme tedy problém. Organizace WHO, která zdánlivě vede tuto show, je v hlubokém konfliktu prostřednictvím svých soukromých investorů, zatímco ji řídí Shromáždění (WHA) zahrnující mocné státy nepřátelské vůči lidským právům a demokracii. Její personální politika, založená na kvótách pro jednotlivé země a pravidlech, která podporují spíše udržení než cílený nábor, není ani určena k zajištění odborné způsobilosti. Nedávné chování těchto zaměstnanců – slepé, poslušně plnící četné nesmyslné požadavky organizace – musí vyvolat otázky ohledně jejich integrity a kompetentnosti. Rozvíjející se pandemický průmysl má k dispozici obrovský finanční fond zaměřený na mediální a politický sponzoring a naši politici se obávají politického zapomnění, pokud by se mu postavili.
Pandemie jsou vzácné. V minulém století, včetně Covidu, WHO odhaduje přibližně jednu pandemii na generaci. Ty si v době svého šíření vyžádají méně let života, než kolik si ročně vyžádá tuberkulóza nebo rakovina. Nikdo nemůže racionálně tvrdit, že čelíme existenční krizi nebo že ztráta lidské svobody ve prospěch farmaceutických a soukromých podnikatelů je legitimní reakcí veřejného zdraví, pokud bychom jí čelili. Naše demokracie jsou erodovány prostřednictvím masivního amorálního byznysového spojení, jakési struktury, která má za cíl soustředit bohatství mnoha lidí do rukou několika málo. Covid-19 prokázal, že tento model funguje.
Jedinou skutečnou otázkou je, zda a jak lze tento pandemický vlak, který ničí společnost, zastavit. Odborníci na veřejné zdravotnictví chtějí kariéru a platy a nebudou zasahovat. Dokázaly to už v předchozích projevech fašismu. Veřejnost se musí dovzdělat a pak musí odmítnout podřídit se. Můžeme jen doufat, že někteří z našich údajných vůdců vystoupí a pomohou jim.
Suggest a correction
